Články Online 9e

Jablko se odpradávna užívá jako všelék. Už naši předkové moc dobře věděli, že na kdejakou nemoc nebo bolístku pomůže jablko. V dnešní době se moc jablek významně podceňuje a my raději sáhneme po ovoci dováženém (banány, ananas, citrón…). I toto ovoce nám dodá vitaminy a minerály, ale pro naše tělo je nejdůležitější ovoce a zelenina vypěstované tady u nás. A jablko mezi ně rozhodně patří.

Jablkům se v mírném pásmu daří velmi dobře. Toto výborné ovoce může sloužit jako prevence proti různým nemocem, pomoci, když už nás něco trápí a také nám může pomoci při hubnutí.

Co jablko obsahuje:

• Vitamin A
• Vitamin C
• Vitamin E
• Vitaminy skupiny B
• Voda
• Vláknina
• Hořčík
• Draslík
• Mangan
• Měď
• Zinek
• Železo
• Sodík
• Fluorid
• Lutein
• Bílkoviny
• Sacharidy
• Omega 3 a omega 6 kyseliny

Jablko obsahuje až 85 % vody, takže dokáže snadno zahnat žízeň a doplnit potřebné tekutiny. Díky draslíku navíc odvodňuje a zbavuje nás nepříjemných otoků. Vitamin C posiluje imunitní systém a chrání tělo před viry a bakteriemi, zvláště v období zvýšeného výskytu chřipek a nachlazení. Obsah vlákniny zase zaručí pravidelné vyprazdňování střev a zlepšení vstřebávání živin. Jablko dokáže stabilizovat hladinu cukru v krvi, a tak nedochází k rychlému kolísání cukru v krvi, jak je tomu třeba u sladkostí nebo těstovin a pečiva. Jablka jsou vhodné i pro ty, kdo trpí krvácením dásní. Železo je zase dobré pro krvetvorbu a při anémii. Pravidelná konzumace jablek se doporučuje jako prevence proti Alzheimerově a Parkinsonově chorobě.

Protože v sobě mají jablka hodně vody a málo kalorií, doporučují se jako dietní svačinka. Kombinace toho, vysokého obsahu vlákniny a vitamin C dělá z jablek skvělého pomocníka při redukci hmotnosti. Nejlepší je jíst jedno jablko k snídani, druhé po obědě a třetí ke svačině.

Mrkev patří mezi kořenovou zeleninu a svůj původ má až v jižní Asii (konkrétně v Pákistánu, Afghánistánu a Íránu). Během dvanáctého století se mrkev dostala i na západ Evropy a do Číny. V současné době je pěstována již po celém světě. Mrkev je bohatá na vitaminy, minerály, antioxidanty a vlákninu.

Pokud chcete z mrkve dostat co nejvíce látek do svého těla, nejezte ji syrovou, ale uvařte si ji (nejlépe na páře) nebo ji alespoň lehce poduste. Také k ní přidejte trochu tuku (vitamin A je rozpustný v tucích). Syrová mrkev má velmi tuhé buněčné stěny a naše tenké střevo z ní nedokáže vstřebat betakaroten – nebo jen v minimálním množství.

Jaký je rozdíl mezi mrkví a karotkou?

• Mrkev – pozdní odrůda mrkve, větší, vhodná ke skladování
• Karotka – raná odrůda mrkve, jemnější dužina

Mrkev obsahuje velké množství cenných látek. Nejznámější z nich je asi betakaroten, který může právě za oranžovou barvu mrkve. Betakaroten patří mezi antioxidanty, pomáhá chránit naše tělo před nachlazením, udržuje zdravé vlasy, pleť a oči. Navíc pomáhá i v boji proti nádorovým onemocněním. V mrkvi navíc najdeme vitaminy E, D, K, C a vitaminy skupiny B. Z minerálních látek je to pak vápník, sodík, hořčík, jód, draslík, selen, mangan, železo, fosfor, zinek a měď. Za zmínku stojí i podíl lecitinu, selenu, vlákniny a glukózy.

V čem nám může pomoci mrkev?

• Pomáhá upravit zažívání – zbavíte se zácpy i průjmu
• Zvyšuje celkovou odolnost organismu
• Chrání tělo před volnými radikály
• Zvyšuje plodnost a to zejména u mužů
• Posiluje zrak
• Chrání sliznice, srdce a cévy
• Je vhodný pro těhotné ženy
• Podporuje zdravý růst dětí
• Budete mít po něm krásnou pokožku a pleť, vlasy i nehty
• Urychluje hojení ran

Mrkev si u nás za ta léta našla široké uplatnění v kuchyni. Můžeme jí jíst jen tak syrovou, udělat z ní salát, podusit jí, přidat ji jako přílohu k masu, uvařit z ní polévku, udělat pomazánku nebo ji třeba zakonzervovat či zamrazit na zimu. Z mrkve můžeme využít i zelenou nať. A pokud ji nebude chtít, pochutnají si na ní morčata nebo králíci.

Mrkev je třeba skladovat na chladném a temném místě a pravidelně kontrolovat její stav. Mrkev je důležité připravit (očistit a omýt) až těsně před zpracováním nebo před konzumací. Jinak vám dlouho nevydrží a navíc byste zničili vitamin C a další důležité živiny.

Oblíbené papriky mají původ ve Střední Americe, kde byly pěstovány po tisíce let. Dnes už je můžeme najít na celém světě, a to zejména v Maďarsku, Maroku, Řecku, Španělsku a České republice. Paprika se dá používat jako zelenina i jako koření. Někteří si oblíbili její nepálivé formy, jiní zase nedají dopustit na pálivé chilli papričky.

Paprika je větvitá rostlina z čeledi lilkovitých. Její plody, zvané šešule, mají velikost 1 – 2 cm, jsou krásně vidět na pozadí listů. Jedna rostlina může mít až 50 šešulek. Mladé rostliny je třeba udržovat v konstantní teplotě 25 – 28 stupňů, dostatečně je zalévat, ale naopak v zimě moc nepřelévat. Voda by měla být pokojové teploty. Rostlinky by se měly nechávat na slunečném místě, aby měly čas se pěkně vybarvit.

Papriky obsahují až 90 % vody, hodně vlákniny, ale naopak málo sacharidů a žádné tuky. Jsou proto výborné při redukčních dietách. Papriky jsou také výborným zdrojem vitaminu C, E, karotenoidů a vitaminů skupiny B. Možná vás překvapí, že papriky obsahují mnohem více vitaminu C než citrusy. V jedné paprice se nachází více než 200 mg vitaminu C. Tento vitamin je mnohem lépe vstřebatelný než ten, který si vezmeme v kapsli z lékárny. Obsahují také hodně minerálů, jako je například draslík, hořčík, jód, zinek, vápník a železo.

Papriky můžeme vidět v různých velikostech, tvarech i barvách. Mezi nejznámější patří zvonovité papriky v barvách žluté, červené, oranžové nebo zelené. Dále jsou velice časté kapie a chilli papričky. Mezi nejhodnotnější papriky patří ty, které jsou zbarveny do červena až do ruda. Navíc jsou tyto papriky i nejčastěji vyhledávány kvůli atraktivnímu vzhledu a chuti. Používají se často do salátů i zeleninových směsí. Pokud papriku přihodíte například ke kuřecímu masu, dodáte tělu bílkoviny, vlákniny i důležité fotochemikálie. Ideální je konzumovat papriky chemicky neošetřené ze známých zdrojů. Červené plody obsahují navíc látku zvanou lykopen. Ta patří mezi karoteny a podle vědců pomáhá předcházet rakovině prostaty. Lykopen se nenachází pouze v paprice, ale také v rajčatech.

Broskve jsou v Číně brány jako symbol dlouhého života. Podle japonské legendy se z obrovské broskve plující po proudu řeky Mmotaro zrodil odvážný bojovník ze zlými silami. V Číně i Japonsku je broskev součástí mnoha tradic.

Prunus persica je odvozeno od Persie. Kdysi se myslelo, že broskev opravdu pochází z Persie, tedy dnešního Íránu. Původ broskví je však třeba hledat až v Číně, kde je znali už před 4000 lety. Z Číny se broskve po Hedvábné stezce začaly šířit do Persie a dále až do oblasti Středozemního moře. To vše se dělo ještě v dobách před začátkem našeho letopočtu. Do Ameriky byly broskve dovezeny Španěl v šestnáctém století. O 100 let později se dostaly také do Anglie a Francie.

Broskve obsahují spoustu vitaminů, minerálů a dalších prospěšných látek. Tyto látky neobsahují pouze broskve, ale také jejich blízké příbuzné – nektarinky. Broskve i nektarinky obsahují ve srovnání s dalšími peckovinami daleko méně sacharidů, tedy i kalorií. Jsou tedy výbornými pomocníky při snižování kil. Broskev obsahuje ve 100 g pouze 219 kcal. Má také vysoký obsah železa, draslíku, vitaminu A, vitaminu C a vitaminů skupiny B. Béčka posilují imunitní systém a chrání ho před nemocemi. Pokud sníte broskev i se slupkou, při 100 g ovoce pokryjete 75% doporučené denní dávky vitaminu C. Broskve chrání tělo před volnými radikály a díky vysokému obsahu vlákniny působí pozitivně i na naše trávení. To se ale týká pouze čerstvých broskví. Příznivý poměr draslíku a sodíku podporuje činnost ledvin. Můžete do svého jídelníčku zařadit i broskvovou kúru. Při ní se má sníst za den až kilogram a půl broskví. Tato kúra je účinnou dietou, ale také pomáhá zbavit se problémů s ledvinami, které se tímto pročistí. Poslední výzkumy ukazují, že konzumace broskví má povzbudivé účinky na tělo i na mozek. Vitamin B3 zlepšuje funkci nervového systému a dokáže zlepšit náladu.

Broskve mají své stálé místo i v kosmetickém průmyslu. Zkuste domácí pleťovou masku z rozmačkané dužiny broskve, která dodává pleti svěží vzhled. Broskve na pleť se používaly už v Antice. V dnešní době se pěstují zejména v Číně, Íránu, Francii a v oblasti Středomoří. Začínají se pěstovat také v USA, Kalifornii, Georgii a Jižní Karolíně. Na světě existuje asi 2000 odrůd broskvoní.

Broskve je nejlepší konzumovat jen tak v syrovém stavu – dostanete do sebe maximum látek. Připravují se z nich ale také různé šťávy, kompoty a džemy. Chutnat vám budou určitě i koláče a různé dezerty. Výborná je také kombinace broskve a sýra.

S lososem a borůvkami patří špenát k nejdůležitějším superpotravinám. Špenát se vyznačuje zdravotními účinky, které předčí většinu ostatních potravin. Opravdu je špenát jednou z nejzdravějších potravin? Ano a ne. Ano, protože obsahuje mnoho živin se zdravotními účinky. Ne proto, že některé potraviny, zejména další tmavězelená listová zelenina jako kapusta a zelí, poskytují podobné látky. O zdravotních účincích máme nejvíce informací. Pro obsah živin se špenát zkoumal v bezpočtu zajímavých studií.

Špenát obsahuje:

• Synergicky působící živiny (fytonutrienty)
• Málo kalorií
• Lutein/zeaxantin
• Betakaroten
• Rostlinné omega-3 mastné kyseliny
• Glutation
• Alfa-lipoovou kyselinu
• Vitamin C a E
• B vitaminy (triamin, riboflavin, B6, kyselinu listovou)
• Minerální látky (vápník, železo, hořčík, mangan a zinek)
• Polyfenoly
• Betain

Studie prokazují, že konzumace špenátu snižuje riziko:

• Nemocí srdce a cév, zahrnující mozkovou mrtvici a ischemickou chorobu srdeční
• Některých druhů rakoviny včetně tlustého střeva, plic, kůže, dutiny ústní, žaludku, vaječníků, prostaty, prsu
• Věkem podmíněné makulární degenerace (VMD)
• Katarakty

Proč patří špenát a další listová zelenina k tak zdravým potravinám? V minulosti mohli vědci poukázat na jednu nebo dvě živiny, které se vyskytují ve špenátu, zvláště na železo. Na základě našich současných znalosti o mikronutrientech víme, že za zdravotní účinek listové zeleniny zodpovídá synergický účinek mnoha živin a fytonutrientů. Ve špenátu najdeme i koenzym Q10, který považuje uznávaný vědec v oblasti antioxidantů Dr. Lester Packer za důležitý antioxidant, působí v součinnosti s vitaminem C, E a glutationem. Hraje podstatnou roli v ochraně pokožky proti volným radikálům vznikajícím slunečním zářením a podporuje činnost mitochondrií při tvorbě energie (mitochondrie jsou buněčné elektrárny). Špenát obsahuje významné množství tohoto důležitého antioxidantu. Důležitou látkou je i betain, který je derivátem cholinu, esenciálního tuku a reguluje metabolismus homocysteinu. Přípravky s betainem snižovaly hladinu homocysteinu a tím riziko kardiovaskulárního onemocnění. Homocystein lze snížit kombinací kyseliny listové a betainu ve stravě. K nejbohatším zdrojům betainu patří špenát, pšeničné výhonky, ovesné otruby, pšeničné otruby a celozrnný pšeničný chléb.

Čerpáno z knihy: Superpotraviny (Steve G. Pratt, M. D. a Kathy Matthewsová)

Jablka pocházejí ze střední Asie, odkud se rozšířila na všechny kontinenty. Plody se přizpůsobovaly různým klimatickým podmínkám, a tak vznikly stovky odrůd.

V Evropě už v době kamenné lidé znali vedle obilovin také jablka (našly se i křížaly), pravá kultura ovocných jabloní překročila Alpy až s Římany. Ve Středozemí znali jabloně už 2000 let př. n. l. U nás se jabloně pěstují mnoho staletí, k jejich rozšíření došlo zejména za vlády Karla IV., kdy se pěstovalo několik odrůd: rakouská, vinná, vlašská, meduná, čiričná, vrbová, šípková, šálová, v 16. století bylo nejoblíbenějším jablkem míšeňské. Dnes se u nás pěstuje asi šedesát druhů jablek.

Jablka nejen v kuchyni

1)      Jablko téměř neobsahuje bílkoviny, má málo sacharidů, mnoho vody, vitaminů a stopových prvků. Při růstu se v plodu ukládá ve vysoké koncentraci vitamin C.

2)      Konzumace dvou až tří celých jablek denně může snížit koncentraci celkového cholesterolu a lehce zvýšit HDL cholesterol, který chrání srdce. Je to díky pektinu, účinné vláknině.

3)      Soli kyseliny vinné (vinany) v jablku brání škodlivé tvorbě fermentů a usazování bakterií ve střevech.

4)      Syrová jablka obsahují mnoho enzymů, které pomáhají trávení, šetří slinivku břišní obsahem látek podobných inulinu, normalizují střevní mikroflóru, snižují nadýmání.

5)      Zralá syrová jablka jsou tradičním prostředkem proti zácpě, dušená jablka pomáhají proti průjmu, při hemoroidech.

6)      Pomáhají při pálení žáhy.

7)      Stabilizují hladinu cukru v krvi a jsou velmi vhodná pro diabetiky.

8)      Pomáhají při léčbě chorob jater a žlučníku, při žloutence, příznivě působí při chorobách ledvin, močového měchýře a sleziny.

9)      Osvědčila se při dně, revmatismu, revmatických srdečních poruchách – nejlepší je čaj z jablečných slupek, obzvlášť bohatých na živiny. Slupky obsahují především hodnotné nenasycené mastné kyseliny, hořčík, karoteny a železo. Jablka se používají také do obkladů při zánětech kůže. Zkvašená jablečná šťáva přináší úlevu od artritických bolestí. Dochází k tomu díky odbourání kyselých krystalických usazenin, které se hromadí v kloubech. Dvakrát denně se musí vypít přesně 1, 1 dl.

10)  Konzumace jablek zvyšuje krvetvorbu, snižuje vysoký krevní tlak. Pro činnost srdce jsou vhodná díky vysokému obsahu draslíku. Podporují odvodnění přebytečné vody v organismu, a tím se srdce méně namáhá.

11)  Třídenní až týdenní jablková kúra pomůže řešit ledvinové problémy.

12)  Jablko pomáhá při nachlazení, chrapotu, kašli, krčních chorobách a plicních onemocněních, je účinné při horečce, dezinfikuje ústní dutinu.

13)  Horká jablečná šťáva s citronovou šťávou rozpouští hleny při onemocnění sliznic.

Čerpáno z knihy: Moderní zdravá kuchařka Vítka Chaloupky

Řeřicha je rostlinka plná vitaminů a minerálů, která je v předjarníma jarním období tím nejlepším způsobem, jak své tělo detoxikovat a připravit na nové roční období. Vypěstovat si ji může každý u sebe doma a vychutnávat si ji klidně každý den. Nať řeřichy můžeme jíst už týden po výsevu, což je obrovská rychlost.

Řeřicha zahradní klíčí tedy opravdu velice rychle. Navíc je nenáročná na pěstování i na podmínky, takže si ji může dovolit pěstovat úplně každý. Řeřicha je známá velmi rychlým vývojem a krátkou vegetací. Sklízet můžeme rostliny o výšce 6 – 8 cm a sklizeň je velmi jednoduchá. Před konzumací stačí nať ustřihnout těsně nad substrátem a máme hotovo. Řeřichu stačí vysít na husto do truhlíku nebo keramické misky. Semínka se sypou pouze na povrch substrátu. Místo substrátu ale můžeme použít i vatu. Hnojit řeřichu nemusíme. A jaké podmínky pro růst řeřichy jsou ty nejlepší? Teplota mezi 15 – 18 stupni Celsia, dostatek vláhy a polostín.

Řeřicha zahradní obsahuje velké množství vitaminu C a také vitaminy skupiny B, vitamin K, karoten, železo a chlorofyl. Také obsahuje éterické oleje a silice s antibiotickým účinkem. Řeřicha se hodí k ochucení salátů, pomazánek, ale můžeme ji nasypat i na chléb s máslem či s ní přizdobit hotovou polévku nebo omáčku. Doporučuje se konzumovat ji pouze v čerstvém stavu. Vařením totiž ztrácí vitamíny i charakteristickou štiplavou chuť.

Řeřicha se odjakživa pěstuje v Iráku, odkud také pochází. Už v době antiky byla řeřicha známá po celé Evropě i Asii. V té době se používala jako léčivka. Už v roce 400 před naším letopočtem se o řeřiše zmiňuje Hippokrates.

Řeřicha chutná podobně jako ředkvička. Má štiplavou chuť a hodí se skvěle o různých druhů pomazánek nebo jen tak na chléb. Nedoporučuje se vařit, protože tak ztratí téměř všechny cenné živiny. V lidovém léčitelství se užívá jako prostředek k odstranění zánětů močového měchýře a ledvin. V tomto ohledu působí i preventivně. Pokud řeřichu smícháme s medem, pomůže nám proti kašli. Díky vysokému obsahu vitaminu C je řeřicha ideální prevencí proti nachlazení. Řeřicha působí jako silný antioxidant a má také velmi silné antioxidační účinky.

Co všechno řeřicha umí:

• Čistit krev
• Léčit nachlazení
• Podpořit trávení, činnost žlučníku a jater
• Zvýšit plodnost, sexuální apetit i laktaci

Zbavit tělo škodlivých látek

Citrusové plody jsou bohaté na cenné látky, které naše tělo potřebuje ke správnému fungování a obranyschopnosti. Pomeranče, grapefruity, mandarinky, limetky, citróny i pomela rozhodně stojí za naši pozornost.

Citrusové plody jsou bohaté na vitaminy C, E, P a také na provitamin A. Děti nejvíce milují mandarinky a dospělí si zase začínají hledat cestu ke grepu a k pomelu. Grep je z citrusů bohužel nejméně oblíbený kvůli vysokému obsahu chininu a tudíž k vyšší hořkosti. Jeho účinky jsou ale velmi blahodárné a tak není třeba ho zatracovat. Grep usnadňuje látkovou výměnu, trávení tuků a povzbuzuje vylučování žluči. Dokáže tak významně pomoci i v boji s nadváhou. Grepy by se neměli konzumovat pouze v případě, že se léčíte s vysokým krevním tlakem, berete antibiotika, antidepresiva nebo antikoncepci. Grep totiž zvyšuje účinnost některých léků a například u antikoncepce zase jejich účinnost výrazně snižuje. Mandarinky jsou zase nejsladší mezi citrusy, a proto si je oblíbili zejména děti. Výborně chutná čerstvě vymačkaná šťáva z pomeranče, grepu a mandarinky – vyzkoušejte ji a uvidíte, že vám zachutná. Pomeranče obsahují vysoké množství vitaminu C a mandarinka má zase hodně minerálních látek.

Pomeranče mají svůj původ v Číně, kde po dlouhá léta rostly planě. Prvními, kdo toto ovoce transportovali, byli Římané. Toto ovoce se tak dostalo na lodích až do Osla. Po pádu Říma však pomeranče na stovky let úplně vymizeli. V 8. století pak do jižního Španělska přivezli pomeranče Muslimové. Španělští námořníci přivezli pomeranče do Ameriky v šestnáctém století. V současné době je největším producentem pomerančů Brazílie. Smutné je, že téměř 65% všech sklizených pomerančů jde na výrobu pomerančového koncentrátu. Lepší totiž je konzumovat pomerančovou šťávu čerstvou, jen tak si totiž uchová všechny potřebné vitaminy a minerály. Pomeranče jsou třetím nejoblíbenějším ovocem na světě (hned po banánech a jablkách). Pokud budete pomeranče konzumovat pravidelně, snížíte riziko infarktu až o 30%.

Celer je zelenina známá už v době Starého Egypta, kde byla užívaná jako ceněné afrodiziakum. Celer je oblíbený i v současnosti a to hned z několika důvodů: tvoří základ spousty jídel, chrání a dezinfikuje trávicí trakt a chrání ledviny a močové cesty před infekcí. Ocenit by ho měli zejména diabetici, protože prý dokáže snížit hladinu cukru v krvi.

Existují tři hlavní druhy celeru – řapíkatý, listový a hlíznatý. Celer má velice pozitivní účinky na mužskou potenci a působí pozitivně i v jiných směrech. Například umí chránit před mikroorganismy. Jistě znáte typickou vůni celeru. Celer v sobě ukrývá éterické látky, které mají antibakteriální a antimykotické účinky. Tyto éterické látky samozřejmě v první řadě chrání samotnou rostlinu, ale pomáhá i nám, pokud ji sníme. Celer má blahodárný vliv v případě onemocnění dýchacích cest. Umí dezinfikovat a také rozpouští hlen. Určitě si celer dopřejte, pokud vás trápí kašel, rýma nebo nachlazení. K tomu je vhodná čerstvá celerová šťáva, která obsahuje spoustu vitaminů a minerálů, které umí posílit naši imunitu. Celer v sobě ukrývá vitaminy skupiny B, které mají vliv na naši pleť, nehty a vlasy. A také mají pozitivní vliv na fungování střev a jater. Béčka dokážou bojovat proti depresi a stresu. Celerové listy zase obsahují hodně vitaminu C, který také posiluje naši obranyschopnost. V celeru dále najdeme vitamin K, E a provitamin A. Obsahuje také minerály, jako je hořčík, draslík, sodík, chrom, jód, zinek, vápník a železo. Celer a cenné látky v něm obsažené, se podílí na odplavování nečistot z těla. Pomáhá při léčbě revmatismu, artritidy a dny. Pokud vás trápí onemocnění pohybového aparátu, dopřávejte si celer jedině v syrové formě. Celer je výborný pro diabetiky, protože umí snižovat hladinu krevního cukru. Také umí snížit vysoký krevní tlak a stimuluje produkci žluče, čímž usnadňuje trávení. Celer chrání žaludek před žaludečními vředy a podporuje jejich léčení. Usušené listy a řapík celeru se užívají jako koření. Je výborné do omáčky, polévky, marinády apod. Celerová bulva se užívá taktéž do polévek, ale třeba i do salátů a pomazánek. Vždy ale platí, že syrový celer obsahuje mnohem více prospěšných látek než ten tepelně zpracovaný.

V roce 1992 prohlásil prezident George Bush odvážně: „Jsem prezidentem Spojených států a nejím brokolici.“ Mezi odborníky na výživu zavládlo zděšení. Nakonec však brokolice zvítězila. Následkem prezidentova prohlášení se veřejnost začala o brokolici zajímat a seznámila se s jejími zdravotními účinky. Právě v tom roce oznámil vědec z univerzity Johnse Hopkinse objev nové látky v brokolici, která ve sledované skupině nejen snížila výskyt nádorů o 60%, ale také velikost již vyskytujících se nádorů o 75%. V USA nyní brokolice patří k nejprodávanější zelenině.

Brokolice a ostatní křížová (košťálová) zelenina významně přispívá k prevenci proti rakovině. Pouze tato skutečnost opravňuje řadit brokolici k superpotravinám. Navíc zvyšuje imunitu, snižuje výskyt katarakty, podporuje srdečně-cévní činnost a kosti a brání poškození plodu. V brokolici se nachází velké množství živin při nízkém kalorickém obsahu. Z 10 druhů zeleniny mezi Američany nejoblíbenějších se v brokolici vyskytuje nejvíce polyfenolů, pouze řepa a červená cibule obsahuje více polyfenolů na porci.

Brokolice obsahuje:

• Sulforafan
• Indoly
• Kyselinu listovou
• Vlákninu
• Vápník
• Vitamin C
• Betakaroten
• Lutein/zeaxantin
• Vitamin K

Brokolice a rakovina

Rakovina se v těle vyvíjí dlouhodobě, začíná poruchami na buněčné úrovni a končí za 10 až 20 let diagnózou rakoviny. Vědci se stále usilovněji snaží najít léčbu této zákeřné nemoci – v USA po srdečních nemocech druhou nejčastější příčinu smrti – ale mnozí z nich zjistili, že rakovině lze snadněji zabránit než ji léčit.

Výživa nám poskytuje nejvhodnější možnost, jak se chránit před rakovinou. Je známo, že západní strava hraje důležitou roli v rozvoji rakoviny, a v 30% případů této nemoci se na vzniku nádoru podílí nesprávná výživa. Rozsáhlé klinické studie poprvé poukázaly na protirakovinný účinek brokolice a další košťálové zeleniny. V jedné desetileté studii, publikované Harvardským ústavem veřejného zdraví, se u 47 909 mužů prokázalo nižší riziko rakoviny močového měchýře v souvislosti s konzumací košťálové zeleniny. Nejsilnější účinek má brokolice a zelí. Tyto výsledky se prokázaly v mnoha dalších studiích. V roce 1982 americký National Research Council on Diet, Nutrition and Cancer vyhlásil, že existuje dostatečný epidemiologický důkaz pro snížení rizika rakoviny při konzumaci košťálové zeleniny. Nedávná metaanalýza 87 kontrolovaných studií potvrdila předchozí závěr. Riziko rakoviny výrazně snižuje pouhých 10 g košťálové zeleniny. Konzumace brokolice a dalších druhů košťálové zeleniny působí preventivně. V jedné studii se při konzumaci 2 porcí košťálové zeleniny denně snížilo riziko některých druhů rakoviny o 50%. Z košťálové zeleniny působí protirakovinně nejúčinněji zelí, brokolice a růžičková kapusta.

Čerpáno z knihy Superpotraviny, Pratt a Matthewsová

Teplý pórkový salát

Suroviny:

400 g pórku

200 g čerstvých žampiónů

citronová šťáva

sůl

pepř

olivový olej

Postup:

Žampiony pokrájené na plátky osmahneme na olivovém oleji. Pórek nakrájíme na tenká kolečka, smícháme se žampióny, solí, pepřem a pokapeme citronem. Podáváme s celozrnným pečivem.

Pórkové soté

Suroviny:

1 menší pórek

1 střední cuketa

1 střední cibule

2 lžíce bílého jogurtu

olivový olej

sůl

Postup:

Cibuli pokrájíme, zpěníme na oleji, přidáme na kostičky nakrájenou cuketu a pórek na kolečka. Chvíli podusíme, přidáme sůl. Na talíři vmícháme jogurt a podáváme.

Pórková rýže

Suroviny:

200 g rýže

100 g pórku

2 rajčata

lžička mleté papriky

sůl

olivový olej

Postup:

Na oleji zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli a zasypeme mletou paprikou. Pak přidáme rajčata nakrájená nadrobno, pokrájený pórek a zalijeme teplou vodou. Když se voda vaří, vložíme rýži, osolíme a uvaříme doměkka.

Dušený pórek

Suroviny:

2 větší pórky

Olivový olej

20g mrkve

20g celeru

20g cibule

1 bobkový list

Pepř

Sůl

hrnek zeleninového vývaru

Postup:

Z pórků odstraníme zelené části a umyté bílé části urovnáme na zapékací misku vytřenou olejem. Posypeme mrkví, cibulí a celerem, které jsme pokrájeli na tenká kolečka, přidáme bobkový list, osolíme, opepříme a zalijeme vývarem. Dusíme pod pokličkou v troubě téměř doměkka, ke konci bez pokličky, aby se vývar odpařil.

Pórková omáčka

Suroviny:

2 menší pórky

3/4 l zeleninového vývaru

4 lžíce celozrnné mouky

Pepř

Sůl

lžíce olivového oleje

Postup:

Na oleji osmahneme mouku, zalijeme vývarem a povaříme. Mícháme, aby nevznikly žmolky. Přidáme nadrobno nakrájený pórek, necháme přejít varem, osolíme, opepříme. Podáváme s masem a knedlíkem nebo bramborem.

Cibule na tymiánu

Ingredience:

4 velké červené cibule

Trocha másla

Čerstvý tymián

Sůl

Postup:

Cibule oloupeme a odřízneme její spodek, aby stála rovně na pekáči. Na jejím horním konci vytvoříme 2 hlubší zářezy ve tvaru kříže. Do vzniklých zářezů dáme nasekaný čerstvý tymián, máslo a sůl. Cibuli naskládáme do pekáčku a při 200 stupních pečeme asi půl hodiny. Pečená cibule chutná výborně k masu.

Plněná cibule

Ingredience:

5 velkých cibulí

50 g másla

Sůl

200 g mletého vepřového masa

1 nakrájený rohlík

1 vejce

Česnek

Oregano

Strouhanka

Postup:

Cibule oloupeme a odřízneme spodek, aby cibule mohla stát rovně v zapékací misce. Na horním konci uděláme dva zářezy do tvaru kříže. Potom si na pánvi osmahneme na másle mleté vepřové maso, 1 vejce a okořeníme solí, česnekem a oreganem. Nakonec do směsi vmícháme nadrobno nakrájený rohlík a trochu strouhanky. Vzniklou směs plníme do cibulí a dáme zapéct do trouby na 180 stupňů cca na 40 minut.

Cibulačka

Ingredience:

800 g cibule nakrájené na kolečka

5 lžic oleje

2 stroužky česneku

2 lžíce hladké mouky

200 ml červeného vína

2 litry zeleninového vývaru

Sůl

Pepř

Bageta

Strouhaný ementál

Postup:

Olivový olej smícháme s česnekem a necháme stát. Další olej nalijeme do hrnce a rozpálíme ploténku. Plátky cibule smažíme v hrnci dozlatova. Troubu si mezitím předehřejeme na 200 stupňů. Do cibule přidáme mouku, vývar, víno, sůl a pepř. Přivedeme k varu, následně zmírníme plamen a mírně povaříme dalších 15 minut. Poté si bagetu nakrájíme na plátky, které potřeme směsí oleje a česneku a dáme na plech do trouby asi na 10 minut, dokud bageta nebude křupavá. Na talíř nandáme polévku, přidáme bagetu a posypeme strouhaným sýrem.

Švestky se v našich jídelníčcích objevují pravidelně každý rok s koncem léta. Jsou již od pradávna součástí naší kuchyně. Známe švestkové knedlíky, švestková povidla i koláče. A velmi známá je i švestková pálenka. Švestky jsou navíc zdrojem celé řady látek, které jsou pro náš organismus velmi cenné, a proto bychom si je měli pravidelně dopřávat.

Švestky patří k odrůdám slivoně domácí. Mezi její příbuzné patří slívy, blumy a ryngle. U nás tyto stromy rostou u cest a silnic i v zahrádkách pěstitelů. Dnes se dá jen těžko vysledovat jak se jednotlivé druhy a poddruhy mezi sebou křížily. Známá jsou například karlátka, která se nazývají podle toho, že se u nás pěstovaly již za vlády Karla IV. Původ mají švestky v přední Asii. Ve středí Evropě se nacházeli už za dob neolitu – bylo to zjištěno při archeologických vykopávkách. Kulturní odrůdy švestek přivezl do Řecka Alexandr Veliký. Odtud se švestky dostali také do Říma a postupem času do celého Středomoří. Střední Evropa poprvé poznala švestky začátkem našeho letopočtu.

Švestky jsou zdrojem celé řady látek, které jsou pro náš organismus velmi cenné. Toto ovoce obsahuje množství cukrů, zejména glukózu a sacharózu. Dále také organické kyseliny (jablečnou, šťavelovou, citrónovou, jantarovou, chininovou), vlákninu a pektiny. Švestky obsahují hodně vitaminu C, vitamin A, E a z minerálů zase draslík, fosfor, železo, měď, mangan, jód, zinek a selen. Významnými látkami jsou polyfenoly, které jsou známy svými antioxidačními účinky. Působí proti srdečním chorobám. Za to může kvercetin a izokvercetin, které pomáhají proti nádorovým chorobám.

Švestky obsahují víc než 78 % vody a díky obsahu draslíku a dalších látek. Švestky mají močopudné účinky, pomáhají tělu zbavit se nadbytečné vody a soli a prospívají ledvinám. Často jsou účinné při otocích, jejichž příčinou je nedostatečná činnost ledvin. Díky vláknině mají velice silně projímavý účinek. Pokud trpíte na zácpu, zkuste švestkový kompot.

Švestky dále podporují vylučování cholesterolu a bylo rovněž zjištěno, že mohou příznivě ovlivňovat vysoký krevní tlak. Díky vysokému množství vitaminu C zvyšují švestky vstřebávání železa a posilují imunitu. Švestky se však příliš nedoporučují lidem, kteří trpí cukrovkou, protože obsahují opravdu hodně cukrů.

Paprika je lilkovitá zelenina, které je velice rozšířená snad po celé Evropě. Existuje několik odrůd, které se liší nejen svou velikostí, tvarem a chutí, ale také barvami. Můžeme si tak vybírat ze žlutých, oranžových, zelených, červených, ale také třeba tmavě fialových. Jsou velice oblíbené díky svěží chuti a typické vůni. Navíc obsahují mnoho prospěšných látek, tak proč si je nedopřát?

Plody papriky se od sebe liší i dužinou, některé jsou tenkostěnné, jiné zase tlustostěnné. Plody mohou být nasládlé, ale také velice pálivé. Pálivost je závislá na množství kapsaicinu. Papriky obsahují kromě kapsaicinu také veliké množství vitaminu C (nejvíce ze všech druhů zelenin), vitamin D a provitamin A.

Papriky se užívají v teplé i studené kuchyni. Můžete z nich udělat salát, ale také je přidat do masové či zeleninové směsi nebo je naplnit mletým masem. Výborné jsou i v omáčkách, polévkách, na pizze nebo v těstovinách.

Vepřové maso na paprice

Suroviny:

500 g vepřové kýty

1 cibule

5 lžic nasekané syrové červené papriky

2 lžičky sladké papriky

½ lžičky pálivé papriky

2 lžíce hladké mouky

250 ml smetany na vaření

1 lžíce oleje

1 bujón

250 – 500 ml vody

1 lžička grilovacího koření

1 lžička mletého kmínu

Postup:

Cibulku orestujeme na oleji a přidáme sladkou i pálivou papriku. Po chvilce přidáme maso nakrájené na kostky a orestujeme. Všechno kromě syrové papriky a smetany vložíme do pomalého hrnce. Přidáme tolik vody, kolik chceme mít omáčky. Všechno pořádně zamícháme. Asi v polovině vaření přidáme syrovou papriku. Hodinu před dokončením dáme smetanu.

Vaříme 8 hodin na low, 5 hodin na high

Plněné papriky

Suroviny:

10 zelených paprik

1 červená paprika

125 g másla

6 vajec uvařených natvrdo

2 tavené sýry

300 g měkkého salámu

Pažitka

Sůl

Pepř

Postup:

Salám i vajíčka nastrouháme. Červenou papriku zbavíme semínek a nakrájíme nadrobno. Přidáme nakrájenou pažitku, osolíme, opepříme a promícháme s máslem a sýry. Touto náplní plníme zelené papriky, které jsme předtím zbavily jadérek. Dáme do lednice vychladit. Vychlazené papriky krájíme na kolečka.

Meruňky patří k těm vůbec nejzdravějším druhům ovoce. Dozrávají během léta, jsou chutné, sladké, šťavnaté a také velice zdravé. Obsahují vysoké množství živin a svým složením nás zbavují nemocí.

Meruňky pocházejí z tropické oblasti střední a jihovýchodní Asie. V 17. století se meruňky začaly postupně pěstovat i v méně teplých oblastech Evropy. V Asii i Evropě jsou oblíbené kvůli typické chuti a vůni a také pozitivnímu vlivu na náš organismus. Obsah betakarotenu brání negativním vlivům volných radikálů. Meruňky působí silně antioxidačně. Posilují imunitní systém, mají omlazující efekt, zpomalují proces stárnutí a chrání vzhled vlasů, pokožky a nehtů.

Meruňky je nejlepší konzumovat v sezóně a vybírat si pouze ty tuzemské. Dovážené meruňky často postrádají chuť i vůni a neobsahují ani tolik živin jako ty vypěstované u nás. Před konzumací meruňky vždy důkladně omyjte kvůli častým postřikům. Vybírejte si zralé meruňky, nikoliv ale přezrálé. Meruňky se špatně skladují a tak je nechávejte pouze v suchu a chladu a snažte se je sníst co nejrychleji. Nejlepší je meruňky jíst syrové, ale pokud jich máte více, než stihnete sníst, udělejte si džem, kompot nebo upečte koláč. Dají se i zamrazit, v zimě si pak můžete udělat dobrý koláč.

V dužině meruněk je spousta sacharidů, vody, organických kyselin, minerálních látek a vitaminů. Za zmínku stojí rozhodně i jádra meruněk, která obsahují olej, bílkoviny, železo a vitaminy skupiny B. Z vitaminů jsou v meruňkách obsaženy hlavně provitamin A, vitaminy B3, B5, B9 a vitamin C. Z minerálů to je hořčík, draslík, fosfor, síra, křemík, vápník, železo, měď a mangan.

Meruňky působí blahodárně na sliznici plic a jsou skvělé pro těhotné ženy. Pouhé 3 meruňky pokryjí polovinu denní dávky provitaminu A u dospělého člověka. Pravidelná konzumace meruněk posilují imunitu našeho organismu, působí proti únavě a zlepšuje krevní obraz. Meruňky dokážou snížit hladinu cholesterolu v krvi, zlepšit zrak a odbourat tuky. Meruňky se doporučují všem těm, které trápí chronická zácpa, nespavost a anémie. Chcete-li chránit svou pokožku při opalování na sluníčku, dopřávejte si hojně meruňky, pomůžou vám. A co ještě meruňky dokážou? Podporují tvorbu krve a buněk, posilují nervový systém, léčí srdce, podporují růst u dětí, zlepšují stav astmatu, posilují vlasy, nehty a pokožku a celkově zvyšují vitalitu těla.